Popis rostliny
Čajovník pochází z Austrálie, Nového Zélandu a Nové Guineje a může dorůstat výšky až 7 metrů. Esenciální olej se získává destilací s vodní parou z listů a tenkých větviček čajovníku. Vzniká čistá, bezbarvá až světle žlutá kapalina s charakteristickým zápachem. Pozitivní vlastnosti čajovníku znali rakouští domorodci již v 18. století. Čajovník se používal jako obklad na řezné rány a kožní nemoci. Čajovník má několik vrstev bělavé, papírovité kůry a bohatá smrková květenství, která voní po medu.
Léčivé účinky esenciálního oleje čajovníku
Výzkum ve 20. letech minulého století ukázal, že čajovníkový olej má třináctkrát větší antiseptickou sílu než kyselina karbolová, která se v té době používala jako dezinfekční prostředek. Čajovníkový olej je antimikrobiální. Používá se proti mnoha bakteriím a virovým a plísňovým organismům. Má také protizánětlivý účinek na virus Herpes simplex. Používá se jako antiseptikum na rány, kousnutí hmyzem a kožní infekce. Je vhodný k léčbě akné, zánětu dásní, plísní, vlasových vší, bolestí v krku a infekcí dutin.
Koupel z éterickým olejem z čajovníku pomáhá při léčbě zánětu močového měchýře a kvasinkové infekce způsobené Candidou albicans, která vyvolává svědění. Kosmetické přípravky na bázi čajovníkového oleje zmírňují problémy s onemocněními pohlavních orgánů, psoriázou, mastnou pokožkou hlavy a pomáhají odstranit problémy s lupy.
Preventivní opatření při používání čajovníkového oleje
Neředěný čajovníkový olej je velmi silný a může způsobit pálení pokožky. Čajovníkový olej není vhodný pro použití v okolí očí a na jiných citlivých místech, proto byste si po aplikaci čajovníkového oleje, např. na dásně, měli dobře umýt ruce. Čajovníkový olej způsobuje průjem, ospalost a zvracení a není vhodný ke konzumaci.
Věděli jste, že?
Čajovník získal své jméno v 18. století, kdy kapitán James Cook a jeho posádka vařili čaj z čajovníku, aniž by věděli o jeho blahodárných účincích.
V roce 1962 studoval Pena účinek čajovníku u 130 pacientů s vaginálními infekcemi. Pena popsal čajovníkový olej jako silné a netoxické antiseptikum bez dráždivých vlastností a vedlejších účinků. Novější výzkum z roku 1985 potvrdil Penovy závěry.